Badatel, vykladač, učitel: Kurt Krolop o německé literatuře (30.04.2019)

Diskusní pořad Centra Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách a Institutu pro studium literatury

Úterý 30. dubna 2019, Kampus Hybernská 4, 2. patro

Hosté: Lucie Merhautová, Václav Petrbok, Alice Stašková, Jiří Stromšík, Daniel Vojtěch

U příležitosti nedávného vydání českého výboru prací Kurta Krolopa (Kurt Krolop. Studie o německé literatuře. Praha: Triáda, 2018) zvou Centrum Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách, Institut pro studium literatury a nakladatelství Triáda na prezentaci knihy a diskusní pořad o Krolopově životní a vědecké dráze.

Germanistické i germanobohemistické dílo Kurta Krolopa se těší v prostředí mezinárodní germanistiky stabilnímu a nezpochybňovanému uznání. Jeho práce (včetně těch vzniklých před několika dekádami) jsou citovány pro svou materiálovou i interpretační spolehlivost/neprůstřelnost, jeho jméno je zárukou dobré badatelské společnosti.

Dlouholetý Krolopův kolega a přítel Jiří Stromšík, který výbor redigoval, popisuje jeho působení ve vztahu ke studii o pražské německé literatuře „expresionistického desetiletí“ mj. následovně: „Mluvíme-li o ‚zakladatelském‘ charakteru této studie, pak je pro to více důvodů: předně zde Krolop ukázal, že chce-li literární historie podat věrohodný obraz jisté epochy, nemůže se omezovat pouze na její koryfeje (v tomto případě by to byl Kafka a sotva pár dalších), nýbrž musí brát v potaz celou literární scénu včetně autorů minoritních, literárních korporací, institucí, tiskovin atd.; touto perspektivou a množstvím materiálu, na nějž poukázal, podnítil řadu pozdějších badatelů, aby se vydali tímto směrem, a není přehnané říci, že tuto studii dodnes nemůže obejít nikdo, kdo se chce vážně zabývat pražskou německou literaturou.“ Stromšík nicméně přiznává, že odpověď na otázku po Krolopově teoreticko-metodologickém zaměření je „právě pro jeho případ krajně nesnadná“ a jako jednu z možných replik nabízí: „Krolop svou metodu nevysvětluje, nýbrž demonstruje podáním předmětu,“ přičemž se pohybuje v rozhraních pozitivisticky laděné filologie, strukturalismu a komparatistiky.   Dlouholetý Krolopův kolega a přítel Jiří Stromšík, který výbor redigoval, popisuje jeho působení ve vztahu ke studii o pražské německé literatuře „expresionistického desetiletí“ mj. následovně: „Mluvíme-li o ‚zakladatelském‘ charakteru této studie, pak je pro to více důvodů: předně zde Krolop ukázal, že chce-li literární historie podat věrohodný obraz jisté epochy, nemůže se omezovat pouze na její koryfeje (v tomto případě by to byl Kafka a sotva pár dalších), nýbrž musí brát v potaz celou literární scénu včetně autorů minoritních, literárních korporací, institucí, tiskovin atd.; touto perspektivou a množstvím materiálu, na nějž poukázal, podnítil řadu pozdějších badatelů, aby se vydali tímto směrem, a není přehnané říci, že tuto studii dodnes nemůže obejít nikdo, kdo se chce vážně zabývat pražskou německou literaturou.“ Stromšík nicméně přiznává, že odpověď na otázku po Krolopově teoreticko-metodologickém zaměření je „právě pro jeho případ krajně nesnadná“ a jako jednu z možných replik nabízí: „Krolop svou metodu nevysvětluje, nýbrž demonstruje podáním předmětu,“ přičemž se pohybuje v rozhraních pozitivisticky laděné filologie, strukturalismu a komparatistiky.  

Diskuse pozvaných Krolopových kolegů, čtenářů a žáků, otevřená i účastníkům v publiku, se zaměří nejen na tyto aspekty povahy a možného posuzování Krolopova díla.

• 

• 

• 

•